O mně
Jmenuji se Anna Červená a zabývám se výkladem karet, numerologií, astrologií a minulými životy. Cítím, že vnímám mnohem víc, než mé okolí a dlouholetá klientela je mi svědkem. Vážím si každého zákazníka, který mi vkročí do mé životní cesty. Získala jsem dar a je potřeba jej využít ku prospěchu druhých. Láska, peníze a rodina - znám odpovědi na vaše otázky. Nebojte se zeptat. Diskrétnost je samozřejmost!
Bývala jsem malá blonďatá holčička...
Narodila jsem se ve Zbraslavicích přímo v bytě, ve kterém jsem vyrůstala a karty v něm vykládám dodnes. S porodem mamince pomáhala babička - porodní asistentka. Již odmalička jsem měla pocit, že nikam nezapadám. Měla jsem stále spoustu otázek bez odpovědí a různé sny.
Začalo to babičkou...
Moje babička (mamky máma) vykládala karty. Když jsem jednoho dne objevila krásnou, ručně vyřezávánou dřevěnou krabičku s kartami, toužila jsem ji mít a maminka mi říkávala: "Až budeš větší dám ti ji." a tak se také stalo. Vlastním ji dodnes, ale bohužel už bez původních kartiček. Při předávání této krabičky v mém období dospívání jsem se dozvěděla, že babička vykládala karty. Byla to pro mne kouzelná situace. Cítila jsem, že mí předci mají tyto čarovné schopnosti. K této krabičce jsem také dostala zápisky z numerologie astrologie a různé poznámky s popisem určitých věcí z budoucnosti. Bohužel se zápisky nedochovaly, ale moudra v nich si nosím stále v sobě. Protože babička zemřela velmi brzy, neměla jsem bohužel možnost ji poznat osobně. Díky ní však vím, že jsem tuto schopnost opravdu podědila z máminy strany.
Mám sestru...
Vyrůstala jsem se ségrou, která je o 4 roky starší a narodila se s douwnovym syndromem. Mentálně je na úrovni mezi 3 až 5 lety. I to bylo pro mne celé dětství velmi obohacujíci zkušenost. Učila mě chodit a já ji mluvit. Měla jsem celé dětství potřebu ji chránit, protože se často našlo spoustu hlupáku, kteří se jí posmívali pro její "jiný" vzhled. Pro mě to ovšem byla výzva. Nikdy jsem neváhala postavit se za ni a poprat se s jakýmkoliv klukem. Jsem hrdá na to, že se mi vždy podařilo sestru uchránit. Protože se ségra narodila ještě v době totality, pamatuji si jako dítě, jak často mamku nutili umístit ségru do ústavu protože se to přece v té době nehodilo do společnosti (tato věta mi utkvěla v hlavě z jedné návštěvy u lékaře). Moje maminka ale vždycky bojovala a i když to leckdy nebylo lehké, zvládla to. Celé dětství mi dalo neskutečně moc. Když člověk už od malička pozná, jak dovedou být lidé zlí hodně to člověka posílí a v dospělosti si hodně vybírá koho si připouští k tělu. Bývalá jsem ťuňťa, který na sobě nechával vždy dříví štípat, ale jakmile šlo o kohokoliv jiného, vždy jsem se za něj postavila. V době kdy člověk začínal randit se mi upřímně hodilo, že můžu vzít svou "jinou" sestru s sebou. Neznám totiž člověka s dokonalejším čichem na lidi, než je právě ona!
Manžel jako opora...
Popravdě když jsem se před 23 lety zamilovala do mého nynějšího manžela, měla jsem trošku strach, aby sestřin svět byl ochotný ho příjmout. Naštěstí se líbil. Společně s manželem jsme procházeli těžkými životními situacemi. Osud se s námi nikdy nepáral, ale snažím se vždycky vše brát jako výzvu. Když mě totiž někdo pomyslně srazil na kolena, z celého srdce a opravdu upřímně jsem poděkovala, protože vím, že když padnu na dno mám se od čeho odrazit. V roce 2012 moje maminka prodělala těžkou CMP vzala jsem si ji i ségrou okamžitě k sobě do péče. V roce 2016 i tátu, který bohužel prodělal rakovinu, kterou nezvládl. S manželem máme doma takový soukromý rodinný "mini pečovatelsky ústav." A to jsou ty chvíle, kdy ať žijete v jakkoliv těžkých situacích, tohle vás opravdu naučí vážit si maličkostí. Není nic krásnějšího na světě než vědět, že se máte o koho opřít a že jste zdraví. Na to pamatujte prosím.
Lidé a já...
Traduje se o mě, že se mě spousta lidí boji, protože si myslí, že snad čaruju, ale pravda je jiná. Často prokouknu neupřímnost a proto si držím odstup. Také jsem zažila jak slova dovedou bolet od spousty jiných lidí. Proto má pro mě slovo váhu a nikdy nemám problém říci narovinu, co si myslím. Občas se však stává, že to spousta lidí nezkousne a proto už za ta léta praxe vím, že někdy nemá smysl ztrácet čas s někým, kdo za to nestojí. Dnes už rozumím tomu, proč se ani se mnou osud nepáral. Vím, že to je proto, abych se dokázala dokonale vcítit do role těch druhých. Těch, kterým se snažím pomáhat v těžkých, složitých, bolestných, ale také radostných a pozitivních situací.